Státní mateřská školka nebo Montessori klub?

Jsem maminkou dvou synů (necelé 4 roky a 14 měsíců). K Montessori mě přivedla kamarádka a zároveň hlavní zakladatelka klubu Zuzka. Díky ní jsem se začala o Montessori víc zajímat a musím říct, že mě to od začátku nadchlo a fascinovalo zároveň. Hlavně poté, co jsme se starším synem (tehdy dvouletým) poprvé navštívili klubík, který jsme pro naše děti připravily. Syn byl od první chvíle nadšený, spokojený a vždy se na návštěvu klubu těšil.
Ve třech letech, jsem syna přihlásila i do státní mateřské školky, kterou stále navštěvuje. Klub se totiž stěhoval do nových, větších prostor a já nechtěla, aby zůstal doma mimo kolektiv. Díky tomu mám však dnes možnost porovnat tyto dvě zcela rozdílná prostředí. Hlavní rozdíl, je v přístupu k dětem a na synovi je to ohromně znát.
Ve školce je syn po celé dopoledne nucen zapadat do denního plánu, který je předem stanoven (čas na hraní, svačina, společné aktivity, procházka, oběd…). Děti zde fungují jako skupina a potřeby jedince nejsou vyslyšeny. Děti bývají též velmi často motivovány odměnou za splněný úkol (úklid hraček apod.) nebo dávány jako špatný příklad ostatním, pokud zlobí. Často se také objevuje problém, že se děti mezi sebou nedokáží dohodnout a tak si berou hračky a poměrně často si i ubližují. Méně průbojné děti pak mají problém začlenit se do kolektivu, což je problém i mého syna. Dříve by mi to asi nepřišlo až tak divné, většina z nás tak byla také vychovávána, nejspíš bych čekala, až si zvykne a byla přesvědčena o tom, že se to časem srovná samo. A možná by to tak i bylo, ale dnes už to vidím trochu jinak a jsem za to moc ráda.
Respektive vím o prostředí, kde se nic z toho neděje. Montessori klub syna motivuje k poznání, inspiruje ho, rozvíjí a není k tomu potřeba odměn. Zároveň mu nabízí možnost volby, aby pracoval s tím, co v danou chvíli potřebuje a co ho baví. Je úžasné pozorovat ten vývoj na svých i ostatních dětech a neustále bývám překvapena tím, jak skvěle děti v klubu fungují, domluví se a s jak velkým zájmem pracují s pomůckou, kterou si mohly svobodně vybrat. Děti v klubu si neberou pomůcky mezi sebou a vše má své místo a řád. Prostředí učí děti být samostatné, zodpovědné a ohleduplné. A pokud se něco nepodaří nebo rozbije, nevadí, děti nejsou kárány, ale uklidí si po sobě a jde se dál. Ta obrovská svoboda dětí samostatně se rozhodnout, je vážně úžasná. Zároveň má však všechno svá pravidla a děti je přirozeně respektují.
A tak zatímco na školku si syn dlouho zvykal a ještě teď se mu tam občas nechce, tak do klubu chodí stále s větším nadšením a těší se na každou další návštěvu. Proto jsem velmi ráda, že mají teď již oba kluci možnost Montessori klub navštěvovat. Přála bych si, aby tuto možnost vzdělání svých dětí našlo co nejvíc rodičů a přibylo tak mnoho šťastných a spokojených dětí.

Šárka a kluci

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *